V minulém ligovém kole Sparta nedokázala uspět na hřišti zachraňujícího se Baníku Ostrava - podlehla mu 2:3. Namísto toho, aby příčiny porážky hledala ve vlastních řadách, začali se hráči i trenér Hapal ohánět tím, že hra Milana Baroše byla v utkání za hranou, a že to byl právě ostravský srdcař, kdo určil výsledek utkání.
Dozajista měli pravdu. Baroš svým gólem rozhodl o tom, že 3 body zůstanou v Ostravě a pomohou Baníku na cestě za záchranou. Ale že by jeho hra byla za hranou přípustného? To ani omylem! Bývalý hráč Liverpoolu zrátka hrál to, co na soupeře platilo. Byl důrazný, bojoval, hádal se, šlo mu o výsledek, o faktické bytí Baníku Ostrava v nejvyšší soutěži. Dal do hry zápal i srdce. Což se rozhodně nedá napsat o hráčích ve sparťanských dresech. Možná ukolébáni posledním vítězstvím nad Jabloncem už se zase viděli až příliš nahoře a zapomněli, že k výsledkům vede jen poctivá práce, u které se můžete i umazat.
Takového přístupu jako by se dnešní sparťané štítili. V dřívějších dobách měli na podobnou práci třeba Tomáše Řepku, který si u útočníků zjednal respekt nějakým tím ostřejším zákrokem, ale že by hrál za hranou? Spíše se umně dokázal pohybovat na hraně. Stejně, jako to teď dokáže Milan Baroš. A stežovat si nyní na něco, co jsem roky sám praktikoval, je zkrátka pokrytectví. Letenští by měli přestat brečet a neustále hledat vyníka svých neúspěchů někde jinde, než ve vlastních řadách. Měli by začít bojovat a najít své ztracené koule, protože Sparty se dnes nikdo nebojí a to je její největší slabina. Přišla o svoji psychologickou výhodu.
Foto: www.facebook.com/tomasrepkaCZ