To si takhle jedeme v sobotu do Moravskoslezského kraje, kam jsme byli jako Čistý fotbal pozvaní na mezinárodní dětský turnaj. Po cestě pohodová atmosféra – až do chvíle, než se ozve telefon a na jeho druhém konci Erik Šlechta, trenér SK Tochovice. Tým, který v minulé sezóně hrál divizi, se vrátil do středočeského přeboru, kde dostal hned ve třetím hraném kole pořádnou facku. „Nechceme už mlčet! Po tom, co celá republika řeší rozhodčího Patáka, by se měla dozvědět i další nechutné věci, které přinášejí některé zápasy nižších soutěží,“ rezolutně ze sebe sype dvaatřicetiletý kouč Tochovic.
Oslovil jste Čistý fotbal, proč?
„Poté, co českým fotbalem ještě nedozněla kauza ohledně rozhodčího Patáka a jeho zápasu na Admiře v ČFL, jsme si v klubu řekli, že jediná věc, jak se ve fotbale pohnout z místa je – nemlčet.“
Kam konkrétně míříte?
„Na náš víkendový zápas v Poříčanech. Už před ním se k nám dostávaly různé indicie, že to v Poříčanech takříkajíc nebudeme mít lehké. Ale to, co se pak dělo na hřišti i mimo něj, to předčilo všechny naše domněnky. Od prvního okamžiku byl zápas ze strany rozhodčích řízen mimořádně tendenčně.“
Jak se to podle vás projevovalo?
„Rozhodčím hodně napomáhalo hřiště, které je v Poříčanech specifické, menších rozměrů. Hlavní rozhodčí Asník je velmi zkušený sudí a zápas řídil chytře. V blízkosti brány domácích byla většina zákroků na nás podle něho čistá a takřka k ničemu nás nepustil. Naopak před našim gólmanem pískal skoro všechno ve prospěch domácích.“
Takže z vaší strany asi emoce plály naplno.
„V rámci přípravy jsme nabádali naše hráče, aby se nenechali vyprovokovat. A kluci také dlouho drželi jazyk za zuby. Paradoxně jsem to ale byl já, trenér, který to nevydržel jako první a hned někdy v páté minutě jsem se poprvé ozval. No a pak už to šlo ráz na ráz. Upřímně říkám, že jsem zvolil i některé tvrdší výrazy. Postupem času jsem se slovně snažil rozhodčí vyprovokovat k nějaké větší reakci na mou osobu, ale oni prostě neměli zájem řešit mě, vyloučit, dostat tenhle zápas před disciplinárku, aby tam měl někdo možnost se o tomhle utkání rozpovídat. Kdybych já byl rozhodčím, tak bych si v tomhle zápase dal za svoje chování dvacet červených karet – já ale nedostal ani jednu.“
Zápas jste prohráli.
„Říkám upřímně, že jsme nehráli dobře. Nechci se vymlouvat, že to bylo jenom kvůli tomu, že kluci cítili, že v tomhle utkání nešlo uspět. Zdůrazňuji ale naprosto zodpovědně, že naše rozčarovanost nad vedením utkání ze strany rozhodčích nesouvisí s naší porážkou!“
Jste zkušený, máte ve fotbale spoustu přátel, v regionu se navzájem takříkajíc všichni znáte. Domníváte se, že se jednalo o ojedinělý případ, anebo se podobných věcí děje víc?
„To, co jsem vám popsal se v různých podobách prostě děje. Někteří středočeští rozhodčí si připadají jako beztrestní suveréni. Na hřišti mít respekt musí – s tím souhlasím, ale nesmí se to přehánět. Po zápase, po kterém se nám mimochodem omlouvali i někteří lidé z domácího klubu, že tohle už bylo opravdu ‚přes čáru‘ – a já si jich za to moc vážím, emoce postupně opadaly. Neodpustil jsem si ale směrem k výkonu rozhodčích pronést větu, že si tohle líbit nenecháme a že to budeme se vší vážností řešit, protože víme kam se obrátit. A víte co mi na to pan rozhodčí Asník odpověděl? ‚To si klidně řešte, já mám na středočeským svazu taky svoje lidi.‘ Navíc ani v tuhle dobu (pozn.: tento rozhovor vznikl v pondělí dopoledne) ještě není známé vyjádření delegáta. Na co čeká? Potřebuje vše prvně s někým konzultovat?“
Děje se to tedy podle vás častěji?
„Bavil jsem se s řadou lidí a ti mi potvrdili, že se s tím setkávají – a nejen v Poříčanech, kde jsou tím už známí a nebyli jsme zdaleka první, koho tam rozhodčí seřezali. My se v Tochovicích chováme k rozhodčím podle všech regulí. Dostanou občerstvení – jídlo, pití a to je vše. Odmítáme ale vydávat na takzvané stravné pro rozhodčí třeba pět tisíc, o čemž někteří lidé sami nahlas mluví, že se tam či onde děje. A když jsem se těch lidí, se kterými se takhle otevřeně bavím, zeptal, proč s tím sakra něco nedělají, proč s tím nejdou ven mezi lidi, odpoví vám, že se bojí, aby se po jejich klubu nešlapalo. Jejich druhým nejčastějším argumentem je, že je i na úrovni kraje všechno tak prorostlé, že jedno dvě ohlášení nic nezmění – tak jsou raději zticha. Ale my jsme se rozhodli tohle změnit a nemlčet. Proto jsme vás kontaktovali.“
A udělali jste dobře. Protože ani my podobné kauzy nenecháváme vyšumět. Pokud se lidé neozvou jako vy, těžko očekávat, že se přístup k fotbalu změní sám od sebe.
„Ještě něco vám k tomu zápasu řeknu. Brutálním způsobem v něm byl zraněn náš hráč. To byl zákrok na kriminál, který máme na videu a podstoupíme ho k řádnému prošetření, jelikož sudí Asník opět tendenčně rozhodoval se snahou nedostat zápas před disciplinárku a za faul udělil jen žlutou kartou. To čekáme, až někdo někoho přizabije? Řeči typu: ‚Pánové, není tam krev, to na červenou není‘ u nás absolutně neobstojí. Stejně jako to, že si rozhodčí dovolí chytit našeho hráče pod krkem za dres. A to ani nemluvím o tom, že mě dokonce povalil na zem… No, prostě šílené. Když se náš vedoucí po zápase rozhodl podat oficiální stížnost na výkon rozhodčího, víte, co mu na to pan Asník odpověděl? ‚ Co tam chceš psát? To si spad z Marsu?‘“
Máte tedy se středočeským přeborem hodně trpkou zkušenost hned v úvodu sezóny…
„Bojím se toho, co se bude dít na jaře, až půjde do tuhého… V mančaftu mám několik mladých kluků, kteří přišli z dorostu a ti tohle na vlastní kůži do té doby nezažili. Teď z toho byli naprosto opaření. Jaký si pak mají udělat obrázek o dospělém fotbale? Mají být účastníky toho, že v obyčejném zápase třetího kola rozhodčí takhle úmyslně ovlivňuje zápas? Takhle je chceme u fotbalu udržet? Líto mi bylo i mladejch kluků z Poříčan. Ti zase získávají pocit, že je běžné, když se jim pomáhá. Prostě všechno špatně. Já ani nikdo od nás tohle nechceme zažívat. Některá jména rozhodčích a delegátů v kraji jsou pro mnoho klubů strašákem. Podobně jako v případě pana Asníka. Někteří lidé o něm mohou mluvit, že je zkušený a umí to. Otázkou je, co umí. Já si říkám, jestli je tak dobrý, proč neustále píská jen kraj? Proč nešel výš? Tak buď tedy není tak dobrý, anebo se mu na kraji líbí natolik, že se mu prostě jinam nechce…“
„Ten vzkaz je hrozně jednoduchý. Nemlčte. Pojďme o tom všichni mluvit nahlas. Nenechávejte si to pro sebe, protože jenom když se podobné případy dostanou ven, může jich nakonec začít ubývat. Nahrávejte si na videa své zápasy, ať se neféroví rozhodčí a kluby bojí. Ať jsou podklady, na jejichž základně a svědectví, jako máme třeba my, jde takové nekalosti řádně vyšetřit a potrestat.“
Jako Čistý fotbal budeme rádi, když se nám ozve někdo z FK Poříčany a k tomuto zápasu podá za klub vyjádření.