V poslední době se znovu objevilo několik článků a komentářů o činnosti a stávající podobě Regionálních fotbalových akademií (RFA). Jejich obsah má společnou formu – vyzdvihnout potřebu a prospěch RFA pro český fotbal. Proto se občas dočítáme, kolik jejich absolventů se dostalo do mládežnických reprezentací, do zahraničí nebo podepsalo profesionální smlouvu v prvoligovém klubu. Málokdo si uvědomuje, že tito talentovaní hráči by stejně svého cíle dosáhli i bez RFA a to přes svůj klub, který by si je tak jako tak našel nebo pohlídal. Podíl RFA na jejich kariéře proto není rozhodně klíčový, jak bývá prezentováno.
Ve stejně pochvalném duchu se nesl i komentář FAČR k čerstvé studii, která srovnávala činnost akademií ve světě, včetně vybraných českých. Její výsledky ovšem poukázaly především na zásadní nedostatky v klíčových sportovních oblastech. Jde totiž o úhel pohledu, jakým se na celou studii a zveřejněné výsledky chcete dívat. Podle ní české akademie převyšují světový průměr například v počtu tréninkových jednotek. Je ale množství tréninků vhodným parametrem správné sportovní přípravy? Neměli bychom být na špici třeba v kvalitě a obsahu tréninkových jednotek? K zamyšlení je také jiný žebříček poukazující na výrazně nízký počet profesionálních pracovníků v českých akademiích. Vysoké hodnocení získaly RFA ohledně stravy a ubytování. FAČR by se tak zřejmě mohl věnovat hoteliérství a stravovacím službám. Vytvořit ale fungující úsek mládeže se mu jaksi roky nedaří…
Český fotbal propracovanou formu propojení rodiny, školy a tréninkového procesu nepochybně potřebuje, avšak v naprosto odlišné podobě, než kterou současný zmatečný systém akademií nabízí. Už samotný start projektu RFA nevěstil nic dobrého. Jeho spuštění bylo naprosto chaotické a nepřipravené, chyběla smysluplná koncepce. Základní a neomluvitelnou chybou bylo, že RFA nepokrývaly a dodnes nepokrývají celou republiku, což některá místa handicapuje na úkor ostatních. Určitě ne tím, že tam RFA není, ale tím, že se neměří všem stejným metrem – a to i finančně. Financování RFA je kapitolou sama o sobě. Nejhorší je zřejmě skutečnost, že každá RFA odsává z krajských peněz velké sumy, které pak chybí v podhoubí fotbalu na okresech. Navíc, RFA napříč republikou pracují v nerovných podmínkách, jelikož každá RFA pracuje s jiným rozpočtem, jinými dotacemi (FAČR, kraje). Ty jsou v některých případech dokonce výrazně rozdílné.
V regionech, kde RFA není a kde FAČR zjistila, že ani nikdy nebude, protože se nejsilnější kluby prostě nedohodnou (například Praha), začal svaz narychlo podporovat i vybrané klubové akademie. Tedy organizační zmar a chaos jako hrom: Propagujeme RFA jako záchranu českého fotbalu a zároveň tuto myšlenku potlačujeme tím, že uznáme, že nebudou všude a proto podpoříme i vybrané klubové akademie (mimochodem, klubové akademie jsou podle nás jediná správná cesta výchovy mládeže).
Každý projekt, který má významně ovlivnit několik generací hráčů, má fungovat podle krátkodobého, střednědobého a dlouhodobého plánu a ty podle nás stále chybí! Teď jen čekáme, kdo ze zodpovědných na Strahově dostane odvahu do tohoto kyselého jablka kousnout, vše nestandardní zruší, vytvoří novou ucelenou koncepci a nastaví akademie tak, aby byly českému fotbalu konečně přínosem.
Zatím FAČR jenom dál pokračuje v módu, který nastavilo předchozí vedení Asociace – a to, že současná podoba akademií je to nejlepší, co český fotbal mohlo potkat, což je pro další směřování úseku mládeže a pro výchovu mladých hráčů znepokojivé zjištění.