NEJVĚTŠÍ KORUPČNÍ PŘÍPADY ČESKÉHO FOTBALU OD ROKU 1993
(VÝBĚR FOTBALOVÝCH AFÉR OD VZNIKU ČESKÉ REPUBLIKY)
Zdroj: Diplomová práce, Masarykova Univerzita Brno, Pedagogická fakulta, katedra občanské nauky
Sázkařská aféra Michala Váni v Singapore Lions
V roce 1994 se ve fotbalové lize Malajsie začala vyšetřovat sázkařská aféra. Český fotbalista Michal Váňa, hráč Singapore Lions, byl policií odveden přímo ze stadionu. Z podvodu ho usvědčilo svědectví brankáře Abbase Saada. Mělo se jednat o částku 1,5
milionu dolarů. Saad u výslechu připustil, že mu „spoluhráč Váňa nabídl patnáct tisíc dolarů za to, když nastřílí nejvíc gólů. Za jeho jednání Váňovi hrozila vysoká pokuta a pět let vězení. K soudu se však nedostavil a pomocí německého pasu se mu podařilo uprchnout před spravedlností. Podle jeho slov mu k útěku „soukromě pomáhali bývalí předlistopadoví pracovníci oddělení zvláštních služeb Ministerstva zahraničních věcí ČSSR. Organizace FIFA tomuto hráči zakázala jakoukoliv hráčskou činnost. Přesto se Váňa později objevil v sestavě „staré gardy“ Slavie v tradičním silvestrovském zápasu se Spartou, který byl přenášen televizí. V případě Michala Váni docházelo k ovlivňování výsledků zápasů prostřednictvím sázek, což je v současné době jeden z hlavních způsobů korupce ve fotbale. Váňovo jednání zapříčinilo vznik malé korupce. Snažil se přímo ovlivnit své spoluhráče.
Vyřazení rozhodčích z prvoligové listiny
Roku 1995 se v médiích objevila zpráva, že „zástupci klubů Ligového shromáždění vyslovili v anonymní anketě nedůvěru několika rozhodčím. Mezi ně patřili Lubomír Puček, Roman Berbr, Václav Krondl, Zdeněk Svatonský a Josef Zvonič. O tři dny později vyloučil Výkonný výbor Českomoravského fotbalového svazu na základě této ankety čtyři rozhodčí a odvolal předsedu jejich komise Valeše. Jediný, kdo nebyl vyloučen a komu nebyla pozastavena činnost, byl Václav Krondl. Ostatní rozhodčí se tedy zákonitě ptali na důvod. Neoficiální odpověď jednoho z členů Výkonného výboru zněla: „Jsou s Chvalovským bývalí spolužáci, vybrečel si to.“ Po odvolání si rozhodčí vzpomněli na různé pokusy o ovlivnění zápasů. Roman Berbr například sdělil, že ho před zápasem „navštívil v Plzni sportovní ředitel a trenér pražské Slavie František Cipro a naznačoval mu, jak by bylo dobře, kdyby v utkání Sparta - České Budějovice byl nakloněn Jihočechům.“ Lubomír Puček také promluvil a obvinil olomouckého manažera Jiřího Kubíčka, že se ho „před zápasem Olomouc - Brno pokusil ovlivnit ve prospěch svého týmu.“Puček se rovněž vyjádřil k čelnímu představiteli drnovického fotbalu Janu Gottwaldovi. Připomněl mu „pokus o ovlivnění zápasu Liberec - Drnovice a údajně měl také přesvědčovat delegáty o tom, aby Pučkovi za zápas snížili známku. O osobě Jana Gottwalda se vyjádřil i ligový rozhodčí Ivan Grégr ve svých vzpomínkách Černá svině. Uvádí tam, že: „Měl jsem to štěstí, nebo spíše smůlu, že jsem na něj narazil ve funkci delegáta. Pro drnovický fotbal je to možná fotbalový pánbůh, ale z některých praktik pro tenhle sport často nekouká nic dobrého. Já ho zažil při
důležitém střetnutí Drnovice – Brandýs. Ještě před začátkem se pokusil kontaktovat hlavního rozhodčího Lubomíra Pučka a učinil mu jistou finanční nabídku. Jenže Puček se s ním o čemkoliv odmítl bavit a vypoklonkoval ho z kabiny.“ Žádný z výše uvedených
případů nebyl projednáván u soudu.
Korupční jednání vedoucího klubu 1. FC Synot
Klub 1. FC Synot vznikl v roce 2000 v Uherském Hradišti a financovala ho firma Holding Synot, jejímž čelním představitelem byl Miroslav Valenta a jeho syn Ivo. Ambicí týmu byl postup do evropských pohárů. V dubnu 2004 byl na benzinové pumpě u Vyškova zadržen vedoucí klubu Synot Jaroslav Hastík a s ním i rozhodčí Stanislav Hruška. „U Hastíka policie našla 175 000 korun v hotovosti, které mu zabavila, Hruška u sebe měl částku okolo sta korun. Hastíka policie obvinila z trestného činu slibu úplatku. Hrušku pak za to, že úplatek přijal. Dalším obviněným byl rozhodčí Václav Zejda. Policie ho nařkla z toho, že „se nechal ředitelem Synotu Hastíkem podplatit 120 000 korunami za ovlivnění zápasu Blšany – Synot (1:3). O pár dní později byli obviněni i další rozhodčí ze stejného zápasu – Bohuslav Krátký a Josef Dvořáček, kteří byli uplaceni 30 000 a 10 000 korunami. Mezi nově nařčené patřil Jaromír Hlaváč, který měl kontakty zprostředkovat, úplatky oběma pomezním dovezl a předal. Dalším podezřelým se po krátkém vyšetřování stal delegát Pavol Spišiak, který dozoroval zápas Blšany – Synot. Spišiakovi měl peníze dovést rovněž Jaromír Hlaváč. Přepisy některých odposlechů, které se staly u soudu
nejdůležitějším důkazem, se objevily i v médiích:
„KRÁTKÝ: „Kapříci připluli?“
ZEJDA: „Připluli.“
KRÁTKÝ: „Výborně, hihi.“
ZEJDA: „Hele, co kdybych ti poslal kapříky zejtra?“
KRÁTKÝ: „Jakým způsobem myslíš?“
ZEJDA: „Jede mi tam jeden náš rozhodčí. Jede tam Jarda Hlaváč, k tobě.
Následuje rozhovor Zejdy s Hlaváčem:
„ZEJDA: „Tak prosím tebe, ten Pepík Dvořáčků...“
HLAVÁČ: „Nó.“
ZEJDA: „Tak mu dej těch ryb deset.“
HLAVÁČ: „Ano.“
ZEJDA: „Pro toho Dědka mu dej ryb dvacet.“ (Dědkem se myslí delegát Spišiak.)
HLAVÁČ: „Ano.“
ZEJDA: „Pro boha.“
HLAVÁČ: „Ano.“
ZEJDA: „Protože on má rozvětvenou rodinu, tak mu vem těch ryb třicet.“
HLAVÁČ: „Ano, to je krásná práce, no, a pro Járu nic ...“
ZEJDA: „Ryba nezbyla, hahaha. Jára to vyřídí, a až se uvidí s Vaškem, tak Vašík mu dá dobře napapat a nabumbat.“
HLAVÁČ: „Jasný, jasný.“
ZEJDA: „Může to takhle, zařídíš to?“
HLAVÁČ: „Zařídím.
V červnu byl z korupce obviněn další, v pořadí šestý, rozhodčí. Eduard Cichý měl zmanipulovat zápas Synot – Teplice. Za to, že utkání dopadne ve prospěch Synotu, převzal úplatek 200 000 slovenských korun. Tým z Uherského Hradiště v zápase zvítězil 2:0.
Případ tohoto rozhodčího velmi pobouřil předsedu fotbalového svazu Jana Obsta, který oznámil, že „slovenským kolegům vypoví reciproční spolupráci. Aby sem jezdili pískat a brali úplatky, o to tedy zájem nemáme. Současně s Cichým byl nařčen z napomáhání korupce také předseda fotbalového klubu 1. FC Synot Ivo Valenta. Byl obžalován, protože „naváděl ke korupci v souvislosti
se zápasy Zlín – Synot a Synot – Sparta.“ Korupční aféra Synotu se pak uzavřela dalšími obviněnými, kterými se stali fotbalový rozhodčí Petr Řehoř a sportovní ředitel Synotu Igor Štefanko. Státní žalobce podezíral Petra Řehoře z toho, že si nechal slíbit úplatek v zápase ve Zlíně, ve stejném zápase, ze kterého byl nařčen i Bohuslav Krátký. Igor Štefanko působil v klubu Synot jako
sportovní ředitel před Jaroslavem Hastíkem. Byl obviněn z toho, že „slíbil 200 000 slovenských korun sudímu Eduardu Cichému za ovlivnění zápasu s Teplicemi. Z odposlechů funkcionářů Synotu Jaroslava Hastíka a Igora Štefanka:
„ŠTEFANKO: „Takže potvrzeno, byl jsem teď na firmě. Potvrzeno to, jak jsem ti o tom říkal, takže ty už jenom musíš najít cestu jak to...“
HASTÍK: „Já jsem s ním už mluvil a pozval jsem ho na kafe, víš.“
ŠTEFANKO: „Dobře, ještě jsem si říkal, ještě je jedna šance, další úterý, středu se hraje komplet slovenská liga, dohrávka. Takže v případě, že tady bude někde pískat na zápase, tak by to šlo potom si to vyřídit s ním.“
HASTÍK: „Jinak je to ve slovenských, nebo v českých?“
ŠTEFANKO: „Ve slovenských dvě kila.“
HASTÍK: „Rozumím.“
ŠTEFANKO: „Je to ve slovenských a je to přes třetí osobu, já to jako dělám přes někoho.“
HASTÍK: „Mně je to jasný.
Na disciplinární komisi bylo rozhodnuto, že klub 1. FC Synot nesestoupí do druhé ligy, byl potrestán pouze pokutou 500 000 korun. Vedle toho ztratil také 12 bodů do prvoligové sezóny 2004/2005. Přestože se majitelé Valentovi necítili vinni, z vedení klubu odstoupili, prodali ho a odmítli financovat jakékoliv další sportovní aktivity na Slovácku. Místo klubu 1. FC Synot vznikl klub 1. FC Slovácko. Peníze na činnost zůstaly z předchozího období. I přesto, že byl Synot do korupčních praktik zapleten nejvíce, získal
nové sponzory a 1. FC Slovácko působí v prvoligové soutěži dodnes. Funkcionáři klubu obdrželi nejvyšší možné tresty. Jaroslav Hastík byl potrestán zákazem výkonu všech funkcí v soutěžích a klubech organizovaných Českomoravským fotbalovým svazem na „čtyřiadvacet měsíců nepodmíněně a pokutou 100 000 korun za ovlivňování výsledků a znevážení jména ČMFS. Stejný trest obdržel rovněž Ivo Valenta a bývalý manažer Igor Štefanko. Ten však nemusel platit finanční pokutu, protože trvale nepůsobil v ČMFS. „Kvarteto rozhodčích Zejda, Hlaváč, Krátký a Hruška bylo potrestáno za přijímání úplatků zákazem výkonu funkce na 24 měsíců nepodmíněně a pokutou 50 tisíc korun. Většina z rozhodčích nezaplatila včas padesátitisícovou sankci, a proto jim byl trest zákazu činnosti o jeden rok navýšen. Slovenskému sudímu Eduardu Cichému bylo zakázáno působit ve fotbale na 24 měsíců za přijímání úplatků a za znevážení jména ČMFS, disciplinární komise mu neudělila finanční trest. Rozhodčímu Josefu Dvořáčkovi byla
udělena pokuta 50 000 korun a zákaz činnosti na dvanáct měsíců. Disciplinární řízení sudího Petra Řehoře bylo zastaveno. Odvolací komise nakonec omilostnila rozhodčí Cichého a Dvořáčka. Vysvětlila to tím, že nejsou dostatečné důkazy na to, aby mohli být
tito dva rozhodčí zbaveni svých funkcí. Celý případ se také projednával u soudu. Státní zástupce obžaloval všech deset obviněných. Všichni odešli od soudu s podmíněnými tresty ve výši maximálně deset měsíců a s pokutami v rozmezí 50 až 350 tisíc korun. Vina jim byla prokázána prostřednictvím odposlechů. Korupční aféru kolem klubu 1. FC Synot lze zařadit mezi korupci velkou. Jen z odposlechů, které byly uvedeny výše, lze vypočítat škodu dosahující půl milionu korun. Korupční jednání zde probíhalo pravidelně a dlouhodobě (ex post). Jednalo se o korupci přímou i zprostředkovanou, podle toho, jakým způsobem se před zápasem domlouvala. S tím, jak se rozvíjela aféra Synotu, policie postupně odhalovala i další případy. Přišla s tvrzením, že má důkazy o uplácení v souvislosti se zápasy dalších fotbalových klubů. V červenci roku 2004 se v médiích objevila zpráva, že z podplácení a přijímání úplatků jsou obviněny další týmy. Mezi ně patřily prvoligové FK Teplice, FK Jablonec 97, Sparta Praha, Slovan Liberec, SFC Opava, HFK Olomouc a Viktoria Žižkov. Z týmů druhé
ligy se mluvilo o mužstvech Mostu, Vítkovic a Xaverova Horní Počernice. Počet vyšetřovaných klubů se tak rozrostl na deset.
Uplácení od vedení klubu FK Viktoria Žižkov
Druhý korupční případ, odhalený v roce 2004, se týkal druholigového týmu Viktoria Žižkov. V kauze mužstva FK Viktoria Žižkov bylo vyšetřováno více lidí a větší množství ovlivněných zápasů. Symbolem celého skandálu se stal manažer Žižkova Ivan Horník, jenž byl obviněn jako první. Po něm následovala obvinění delegáta ČMFS Adolfa Růžičky a tří asistentů rozhodčích: Zbyňka Pustky, Vladimíra Pastyříka a také Evžena Amlera, zakládajícího člena nově vzniklé Unie fotbalových rozhodčí. Amler byl ale po
určitém čase vyšetřování všech obvinění zbaven. Odposlechy v případě tohoto sudího nebyly průkazné.
„HORNÍK: „Je tam pro tebe 2000 euro, kdybychom tam něco udělali, a talíř za kříž (za remízu) a chci tě poprosit, hlavně abys pomohl tomu Míšovi (Benešovi), aby se nepodělal, aby prostě byl svůj a nikdo nechce žádnou, aby si dělal problémy, že ho
vyloučej z řad, ale aby tam dal srdíčko, aby se neposral z toho okolí. Rozumíš mi, jo?“
AMLER: „Ivane, známe se a oba víme, jak to všechno běží. Já jsem ti chtěl říct, že tam budu včas a všechno dáme do pořádku. A pak ti brnknu.
Hned několik dnů poté bylo obviněno dalších 17 lidí. Rozhodčí Liba, Amler, Šedivý a delegát Dofek byli později svého obvinění zbaveni. Úplatek jim byl pouze nabídnut, oni však odmítli. Stíháni byli pouze za to, že pokus o korupční chování nenahlásili. „Ivan Horník slíbil úplatek hlavnímu rozhodčímu Miroslavu Libovi, aby v průběhu
fotbalového utkání 14. kola mezi FC Slovan Liberec a SK Slavia Praha udělil žluté karty hráčům Slavie Radku Bejblovi a Milanu Zachariášovi. V případě, že by byli hráči potrestáni, nemohli by nastoupit v následujícím utkání s Viktorií Žižkov. Žlutá karta
udělená Libou by vedla k disciplinárnímu trestu. Za udělení každé žluté karty mu bylo slíbeno 10 000 korun, jak je uvedeno v těchto odposleších.
„HORNÍK: „Ty, já mám k tobě takovou prosbu, je to stejně na hovno, ale ty pískáš dnes ten blázinec tam. Já jsem tě chtěl poprosit, vím, že to nebudeš dělat naschvál, ale kdyby náhodou tam byl nějakej ten, ale mají tam Zachariáš s tím Radkem Bejblem, mají tam žluté karty, a náhodou ten Zachariáš to hodně řeže, tak mu dej taky, třeba někdy zapomene, kdyby náhodou tam mu v rámci nějakejch těch, aspoň desetník na kartu.“
LIBA: „To je v pohodě, s tím si nedělej starosti.“
HORNÍK: „Vzpomeň si na mě, mně by to třeba pomohlo, i když mně nepomůže již nic, já mám doma teďka, víš.“
LIBA: „Jo, jo.“
HORNÍK: „Vzpomeň si na mně, příteli, na oplátku.“
LIBA: „Dobrý, dobrý, díky, jsme domluvení.“
HORNÍK: „Díky.
Zápas skončil výsledkem 1:0. Slavia v Liberci vyhrála. Žlutou kartu ze zápasu si odnesl Zachariáš. Po utkání Horník volal Libovi znovu.
„HORNÍK: „Hele, máš tam u mě pak ten desetník, jak pojedu trošku nahoru, tak jenom zavolám a vlítnu za tebou, jo.“
LIBA: „No, no, dám si s tebou rád kafíčko.... I když to není ten pravej důvod.“
HORNÍK: „Jasně, jasně, v pohodě, jenom abys věděl, že jsem na tebe nezapomněl.
Případ Viktorie Žižkov je zajímavý tím, že jí úplatky pomohly jen ve dvou utkáních: s Brnem a Zlínem. Oba tyto zápasy vyhrála. V pěti zápasech vedla korupce pouze k remízám. V dalších dvou utkáních úplatky Žižkovu nepomohly, protože prohrál. „Podle policejních zdrojů nese celý případ znaky organizovaného zločinu. Viktoria Žižkov totiž uplácela nejen rozhodčí, ale i delegáty zápasů. Bylo to proto, aby delegáti udělili uplaceným rozhodčím dobré hodnocení. Kryli tak jejich prohřešky. Brzy poté, co padla první obvinění, zasedla disciplinární komise. Ta potrestala Viktorii Žižkov stejně tvrdě jako 1. FC Synot. Po sezoně ve druhé lize ztratil klub 12 bodů
a musel zaplatit půlmilionovou pokutu. Její bývalý sportovní ředitel „Ivan Horník nesmí dva roky působit v českém fotbale a zaplatí sto tisíc korun pokuty. Disciplinární komise se v tomto případě zabývala také situací jednotlivých rozhodčích. Dvouletý zákaz činnosti v jakékoliv fotbalové funkci obdrželi „hlavní sudí Pavel Poledník s Karlem Vidlákem i asistenti Zbyněk Pustka, Marcel Hábl, Igor Gulajev a Ladislav Talpa. Stejný trest dostal také delegát Jiří Vlček, kterému jako jedinému bylo předání úplatku prokázáno. Každý ze jmenovaných musel zaplatit padesátitisícovou sankci. Potrestán byl rovněž Adolf Růžička, svazový delegát, který od disciplinární komise
obdržel pokutu 50 000 Kč a zákaz činnosti na dva roky. Růžička měl od Horníka dostat za zápas Viktoria Žižkov – Ostrava 40 000 korun v případě výhry a 30 000 korun v případě remízy. Výsledkem byla remíza 0:0. „Já jen odpověděl „dobře“,“ vzpomíná delegát na
celý telefonát. Víte, v prvoligovém fotbale je korupce běžnou praxí, musíte se s ní naučit žít. Kdybyste vystoupili, ostatní vás zničí. Řízení bylo zastaveno s delegátem Otakarem Draštíkem a asistentem rozhodčího Zdeňkem Lukesem. Disciplinární komise neměla důkazy, které by prokazovaly, že se podíleli na korupčním jednání.
„HORNÍK: „Ale uvidíme, potřebujeme štěstíčko.“
LUKES: „Přesně, přesně, pomoct tomu, no.“
HORNÍK: „Přesně, tak já jsem tě chtěl poprosit, prostě je tam čtyřicetník vítězství a dvacetník kříž.“
LUKES: „Jasný, jasný.“
LUKES: „Já každopádně budu přát štěstí.“
HORNÍK: „Uvidíme všechno, jak to bude, hlavně, aby při nás stál pánbůh a abychom nedostali do deseti minut gól, jinak je to v prdeli. Dobrý, Zdendo, zachovej nám přízeň, zavoláme si.
“LUKES: „Přesně tak, jít štěstíčku naproti, vo tomdletom to je, no.
Specifikem celé kauzy byl rozhodčí Milan Šedivý. Ten figuroval v žižkovské aféře, ale přesto byl nadále nasazován jako rozhodčí na ligové zápasy. Večer před zápasem Plzeň – Olomouc volal Horník sudímu Šedivému, aby mu pomohl a ovlivnil utkání ve prospěch Hanáků. Se Západočechy bojoval Žižkov o záchranu. Hlavním cílem v utkání nakonec bylo udělit ještě jednu žlutou kartu útočníku Plzně Petru Smíškovi, který by pak nemohl hrát proti Žižkovu. Šedivý za splnění požadavků získal od Horníka „sedmdesátník“.
V celé kauze kolem Viktorie Žižkov bylo potrestáno 5 klubů, 17 sudích a 5 delegátů. Disciplinární komise udělila pokuty, které se v celkové výši vyšplhaly až na 3 985 000 korun. Od trestního řízení si pak nejvyšší trest odnesl Ivan Horník. Obdržel sedmiměsíční podmíněný trest s pětiletým odkladem a musel zaplatit pokutu 900 000 korun. Deset let mu platil zákaz jakékoliv činnosti ve fotbalových funkcích. Horník se dofotbalu vrátil na začátku roku 2012 jako sportovní ředitel třetiligového Chomutova. Poté
krátkou dobu působil v klubu Bohemians Praha. V současné době se aktivně fotbalem nezabývá. Rozhodčí od soudu odcházeli s podmíněnými tresty za přijetí úplatků od osmi do čtrnácti měsíců. Soud jim udělil pokuty ve výši od 30 do 150 tisíc korun. Všichni také obdrželi zákaz činnosti na tři až pět let. Korupce v tomto případu má velmi zajímavou charakteristiku. Objevuje se zde korupce nahodilá, protože Ivan Horník se snažil ovlivnit i zápasy jiných týmů. Jednalo se o velkou dlouhodobou korupci, která je spojena s čelním představitelem fotbalu. Výsledkem byl pro většinu zúčastněných peněžní prospěch.
Další korupční kauzy klubů odhalené v roce 2004
(další pokračování již brzy ...)